jazyky za jediný systém, v němž má k dispozici množství „synonym“, ale

ze své omezené slovní zásoby používá pouze jedno ze dvou synonym.

2. stadium začíná přibližně od dvou let života dítěte. 

Dítě si postupně rozšiřuje aktivní slovní zásobu ve dvou jazycích a po–

stupně se začíná učit používat jazyk podle toho, s kým hovoří. Přesto se

může stát, že bude nadále tvořit věty, které obsahují prvky z obou jazyků,

protože stejný pojem si neosvojí najednou v obou jazycích. Proto může zů–

stat ještě vázán na kontext, ve kterém byl naučen.

Některé děti procházejí také obdobím, v němž označují stejný předmět

najednou v obou jazycích. To poukazuje na to, že si dítě začíná uvědomo–

vat, že existují dva rozdílné jazyky, a tedy i lidé, kteří hovoří jednou nebo

druhou řečí. Dítě si však v některých případech není jisté, jakou mají ling–

vistickou identitu, a pro jistotu raději vyslovuje obě slova. 

I když dítě začíná užívat přesně pojmy daného jazyka, potřebuje určitý

čas k tomu, aby si vypěstovalo tuto formu důvěry samo v sebe.

Během tohoto 2. stadia se dítě rychle zdokonaluje ve schopnosti rozli–

šovat slovník obou jazyků, avšak neprojevuje ještě stejnou pružnost v gra–

matických pravidlech.

3. stadium

V tomto stadiu dítě jasně rozlišuje dané dva jazyky, a to jak jejich slov–

ník, tak i gramatiku. Jeho řeč nese známky jen minimální interference (pro–

línání). Jestliže se nachází v prostředí, kde je každý jazyk asociován ke

konkrétní osobě, bilingvní dítě se k nim obrací v příslušném jazyce. Pře–

chod do 3. stadia se děje postupně a vyžaduje dostatek času. Délka tohoto

času, stejně jako stupeň diferenciace jazyků, závisí na mnoha faktorech, 

k nimž patří: 

osobnost dítěte a jeho schopnosti,

postoj rodičů,

doba působení každého jazyka.

Diferenciace jazyka podle partnera rozhovoru se objevuje až kolem čtvr–

tého roku, kdy již dítě rozlišuje jazyky od sebe jako takové, i když se vy–

skytuje ještě mnoho interferenčních jevů.

Je pochopitelné, že toto postupné oddělování dvou jazyků je pro dítě

tím lehčí, čím více mu v tom rodiče pomáhají. Grammontovo pravidlo ­

45